23.8.2018

V rámci letního soustředění bylo naším cílem navštívit exkurzi podzemní továrny Rabštejn, ale naše dobrodružná povaha rozhodla jinak. V pátek neunikly našim očím dva průlezy ve skále. Po kontrole průlezu jsme rozhodli, že bude zapotřebí lepšího vybavení a tak v sobotu 11.8.2018 započal důkladný průzkum podzemních štol.

Přibližně 200 metrů dlouhá orosená chodba byla první zkušenost s podzemním komplexem. Na začátku nám ztěžoval cestu visící hromosvod a rozbitá podlaha, ale po zhruba 100 metrech začínala být chodba mnohem propracovanější. Dlouhá cesta tmou a čím dál větší zimou se stočila doprava, kde se zdvojnásobila šířka, takže pokračování bylo mnohem jednodušší. Zde nás udivila především vlhkost, která na první pohled vypadala jako mlha.

Pár desítek metrů za zatáčkou se nacházela první křižovatka a první nasprejované značky. Postupně jsme procházeli chodbami a sledovali staré kovové konstrukce. Přestože již byl veškerý kov řádně zrezivělý, dal se určit účel celé štoly. K našemu překvapení zde bylo umístěno skladiště pohonných hmot. Stovky metrů krychlových vyražených za účelem ochany paliva. Umístit strategické suroviny do skály se zdá být z vojenského hlediska nejrozumnější volba, protože skalní masiv poskytuje přirozenou obranu.

Náš průzkum ale nekončil. Procházeli jsme hlouběji do komplexu chodeb, kde nás povzbuzovaly veselé nápisy typu ,,smrt číhá všude"a nasprejované lebky. Po příchodu k jedné z mnoha křižovatek jsme v dáli zahlédli světlo. Po přiblížení bylo jasné, že cestujeme směrem ke dveřím. Pokus otevřít je a užít si čerstvého vzduchu ale nevyšel přesně podle představ. Ve zdánlivě vítězné chvíli jsme zjistili, že je zamčeno, takže nezbývalo než se otočit a pokračovat dále.

Hodina uběhla na rozdíl od touhy poznávat a tak výprava nadšeně pokračovala kolem zbytků nádrží. Místy nás zaujal černý povrch stěn vypadající jako saze. Cesta vedla ke křižovatce, na které jsme se rozhodli jít doprava. Po pár minutách nás zaskočil více prohloubený úsek s připravenými dřevěnými schůdky. Na druhém konci před námi stála nejlépe zachovaná nádrž. Pohled na ni byl jakousi symbolickou odměnou po dlouhém putování. Dlouhý chodník podél nás zavedl ven z celého komplexu až k plotu soukromého pozemku stavební firmy.

Po odpočinku nastal čas na návrat do kempu a rozloučení s částí podzemní továrny Rabštejn. Byl to velice zajímavý zážitek a pro některé z nás i první zkušenost s průzkumem tohoto typu. Zkušenost ze štol jen dokázala přátelského ducha naší skupiny a touhu objevovat v řádách Mladých nacionalistů.

-red-

Něco z historie:

Název Rabštejn vznikl proto, že místní obyvatelé (Němci) tak říkali skalnímu útvaru majícímu podobu havrana (německy Rabe). V polovině 19. století se začaly stavět přádelny bavlny a skála byla využita na stavební materiál. Zdejší technologie na zpracování bavlny byla na vysoké úrovni a rabštejnské přádelny přijížděli obdivovat odborníci až z Vídně. Produkce bavlny se vyvážela až do Indie, Argentiny a Egypta.

Na základě Hitlerova výnosu ze dne 3. prosince 1941 byl Velkoněmeckou říší v říjnu 1942 zkonfiskován komplex Preidlových textilních továren v České Kamenici, v Janské a v Rabštejnském údolí mezi těmito obcemi. Koncem roku 1942 využila německá zbrojařská firma Weserflugzeugbau Bremen (WFG) továren skrytých v Rabštejnském údolí a přestěhovala sem zbrojní výrobu pro letadla Junkers a vrtulníky FA-223. Postupně zde bylo postaveno 11 montážních hal a pracovalo zde na 6000 lidí z 18 národností.

Koncem srpna 1944 byl v Rabštejně zřízen pracovní tábor, jehož vězni byli určeni k ražbě podzemních štol. Během 8 měsíců vězni vyrubali 17 500 metrů čtverečních plochy. Chodby byly dlouhé až 4,5 km. Po válce objekt převzala ČSA. Dále sloužil jako podzemní sklad ženijního materiálu a v 90. letech byl armádou opuštěn.

V roce 1952 objekty byly předány vojenské správě a byl zde zřízen provizorní Hlavní sklad ženijní munice. Byl využíván zejména Werk A, v němž se zazdily nevyztužené štoly a upravily podlahy. V podzemí (Werk H) se skladovaly zásoby pohonných hmot až do objemu 8 000 000 litrů.

Po dlouhých 60 letech, kdy bylo podzemí nepřístupné, vzniklo v Janské občanské sdružení Rabštejn, které zpřístupnilo část podzemních štol.