Vážení účastníci naší pietní akce, kamarádky a kamarádi,

vítám vás na již dvacátém ročníku vzpomínkové akce připomínající vraždu mladého nacionalisty Miloše Reha. To, že se zde dnes setkáváme již podvacáté, není žádnou náhodou ale důsledkem práce mnoha lidí, kterým je třeba poděkovat. V první řadě všem organizátorům akce, kteří ji v minulých letech pořádali, mnohdy s nemalým sebeobětováním. Také všem kolegům, kteří se na organizaci podílí nyní. V neposlední řadě však také všem účastníkům, kterých za celých těch dvacet let mohlo být dohromady několik tisícovek, a kteří v mnoha případech neváhali vážit cestu do Litvínova nejen ze všech koutů Čech a Moravy, ale také ze zahraničí.

Všichni tito lidé se zasloužili o to, aby se na zbytečnou smrt mladého člověka nezapomnělo, aby nebyla zbytečná. Ukazovali Milošově rodině a přátelům, že ve svém smutku nejsou sami, nám mladším cestu a směr, občanům Litvínova, že na situaci v jejich městě stále někomu záleží a vládnoucímu systému, že se nehodláme vzdát!

Než přejdeme ke zhodnocení těch dlouhých dvaceti let, uctěme nyní památku Miloše Reha minutou ticha.

Miloš Reho, mladý devatenáctiletý nacionalista, se v podvečer 15. května 1999 vydal oslavovat do zdejší restaurace Jáva. V pozdějších hodinách se zde skupinka nacionalistů dostala do konfliktu se skupinkou Cikánů, která přišla restauraci navštívit a vyvolávat konflikty. Nadávky, strkanice, běžná hospodská rozepře, za kterou si ale těžko můžeme troufat jednu nebo druhou stranu hodnotit či odsuzovat. Skutečná tragédie se začala psát ve chvíli, kdy se jeden ze skupinky agresorů vydal domů pro nůž a se svými dvěma kumpány počkali, až vyrazí litvínovští nacionalisté domů. Zde, v brzkých ranních hodinách, se po další strkanici vrhl jeden z nich na Miloše Reha, kterého v těchto místech ubodal.

Ačkoliv je jasné na základě skutečnosti, kdy pachatel si byl schopný dojít pro nůž a na místo konfliktu se posléze vrátit opatřen zbraní, že se jednalo o chladnokrevnou a připravenou vraždu, byl odsouzen pouze za „ublížení na zdraví s následkem smrti“ a odsouzen k mnohem nižšímu trestu, v jeho případě deseti rokům vězení. Jsme hluboce přesvědčeni, že tato nespravedlnost byla důsledkem systémové politiky dvojího metru a čin překlasifikován z vraždy na pouhé ublížení na zdraví na základě etnicity pachatele a výchozím postavení nacionalista versus příslušník minority.

Dlouhých dvacet let se každoročně na tomto místě scházíme a upozorňujeme nejen na tento případ, také ale na další, kdy je majoritní české obyvatelstvo stavěno na vedlejší kolej a na jeho úkor zvýhodňovány ostatní skupiny. Nemyslím tím zdaleka jen cizince nebo etnicky odlišné spoluobčany, ti sami jsou jen figurkami systému, i když hrají jinou roli než majorita, myslím ale také početnou armádu systémových politiků a na ně napojených lobistických skupin, armádu tzv. neziskových organizací, které ale skutečné problémy nikdy nevyřeší, protože kdyby je vyřešily, přišly by rázem o práci.

Často si za to vše můžeme i sami. Nečinnost a apatie dosáhly již takového vrcholu, kdy je většině lidí snad vše jedno. Starají se o svůj vlastní život a o změně mluví maximálně po hospodách. Rezignujeme na svou účast na veřejném životě a možnosti změny alespoň v tom rozsahu, který je nám v současnosti umožněn. Nejsmutnějším obrázkem je, že tato laxnost už prostoupila i nás nacionalisty. Národovce, kteří by měli stát v čele a ukazovat směr. I nám už je jedno, jak a kde žijeme, kde a za co utrácíme své peníze, volby jsou pro mnohé z nás sprosté slovo a ti, kteří se snaží alespoň v rámci svých možností vystoupit z tohoto stínu, jsou terčem posměchu svých rádoby kolegů. Je mi z toho smutno a přesto, nebo spíše právě proto, se nesmíme nikdy vzdát!

Žijme našimi ideály, buďme vzorem a příkladem pro své okolí, mluvme o problémech ale také ukazujme řešení a cestu! Buďme pozitivní a probuďme další z letargie. Neplavme už dále s proudem, ale ani proti němu, udávejme jeho směr!