Co je v tomto světě horší, než když matka musí nést svého milovaného syna do hrobu?

Před dvaceti lety, 16. května 1999, nejen že mladý muž ztratil svůj drahocenný život skrze zbabělou ruku, ale celý národ ztratil jednoho ze svých synů.

Milošův zločin byl, že se zavázal milovat svou zemi a postavit se za svůj národ - až do samého konce.

Dnes jsme všichni více než kdy jindy, obviněni právě z tohoto zločinu. Každý z nás může být další obětí těch, kteří chtějí nenávidět a zničit naše země a národy!

Říká se: "Živí jsou slepí k mrtvým, a mrtví otevírají oči živým."

Doufáme v toto vědomí. A nespočet obětí imigrantů a takzvaných uprchlíků nás vybízí. Je naší povinností připomínat jejich důstojnost.

Tato událost je tedy také tichým výkřikem pro všechny, kteří nechtějí stát a sledovat, jak jsou naše země prodávány, zrazeny a zničeny.

Stojíme zde dnes, abychom si vzpomněli na tragický osud Miloše Reha a vzdáváme poslední hold těm, kteří jsou navždy zticha!

Jsme důkazem, že hodnoty jako loajalita a čest, odvaha, povinnost a komunita mají stále svou hodnotu.

Theodor Körner, velký syn Drážďan, už před více než 200 lety věděl:

„Dokonce i ta nejpestřejší práce, která byla uvedena do života je přechodná. To, co vytvoříš v srdci, nemůžeš zabít navždy.

Právě tuto sílu, která se v našich kořenech hromadí, se snaží zničit. Ale neuspějí! A my jsme důkaz! Theodor Körner také řekl:

"Jen přes mou mrtvolu jde cesta!"

Přesně takto přemýšlíme. Náš domov a naši lidé - jen přes naše mrtvá těla!

Miloš Reho, zavražděný před 20 lety 16. května, stojí v řadě se vzpřímenými hrdiny jako je Jan Palach a další velcí synové a dcery vašeho národa! A jsem si jistý, že Miloš se na nás dnes dívá dolů! Proto: nikdy se nevzdávejte!

Miloš Reho - nesmrtelný!