16.9.2018

V sobotu 15.9.2018 jsme se rozhodli vyrazit po stopách pozůstatků průmyslového areálu Úžín, který se nachází přibližně kilometr za Ústí nad Labem. Naším cílem bylo několik objektů, včetně přístupné část podzemního bunkru, zbytků tlakové plynárny a skládky nebezpečného odpadu.

Naše výprava započala na severovýchodním výjezdu z města Ústí nad Labem. Po zhruba půlhodinové procházce začínala být silnice značně neudržovaná a první budova v dáli nás ujistila, že jdeme správným směrem. Samotný přesun s cesty do budovy vyžadoval ostražitost, protože celý areál byl plný hlubokých a nebezpečných děr. Po prolezení skrz chodbu a opuštění objektu nás po pravé straně zaujala jednopodlažní budova, která narozdíl od předchozí čistě zaměřené na průmysl obsahovala i sociální zázemí. Dle prostřílených terčů a dveří, dnes slouží především pro trénink střelby airsoftovými zbraněmi.

Další cíl byl podzemní bunkr, ale před ním nás zaujala nádrž která stála za průzkum. Stropy kolem nádrže měly uprostřed otvor vedoucí ke kanalizaci. Jakmile jsme prolézali hlouběji do podzemí, rozhodlo se, že na brodění bahnem nejsme správně vybaveni. Výprava tedy pokračovala k již zmíněnému bunkru. Dobře maskované schodiště nás zavedlo do prvního podzemního podlaží, které bylo rozlohou podobné bytu panelového domu. Bohužel, schodiště hlouběji do bunkru bylo zatopeno, takže další čtyři podlaží nám zůstala neodkryta.

Po opuštění podzemí následoval průzkum dalších dvou budov. V první se nacházelo amatérsky postavené airsoftové hřiště. Přesto že bylo hojně využívané, nastávaly zde nehody a zranění, což utlumilo popularitu této lokality. Dále jsme pokračovali do budovy druhé. Vzhledem k nebezpečnému prostředí jsme vynechali podzemní podlaží a průzkum se odehrával pouze v prvním a druhém patře.

Náš poslední cíl bylo skladiště toxického odpadu. Prošli jsme kolem staré požární nádrže a u nedalekého komína byl cítit silný zápach. Intenzita se zvyšovala doslova každým krokem směrem k veliké nádrži. Vylezli jsme na vrchol, odkud byl konečně vidět celý areál. Vzhledem k výparům nebylo nutno se zde zdržovat dlouho a proto jsme se rozhodli ukončit naše putování po průmyslové historii této oblasti.

Cesta po stopách historie byla velice poučná a především u toxického odpadu jsme si uvědomili cenu za naše technologií zpohodlnělé životy. Těšíme se na další výpravy tohoto typu a doufáme, že v Úžíně jsme nebyli naposledy.

-red-