Rys ostrovid je zařazen v „Červené knize" (kniha ohrožených druhů). Patří do třídy savců, řádu šelmy a čeledi kočkovití. Základní barva pro jeho srst je šedá se žlutým až hnědým zbarvením a s černohnědými až černými skvrnami. Barva i délka srsti jsou variabilní a závislé na podnebí a areálu, kde se rys vyskytuje. V zimě je srst delší a hustší, celkové zbarvení je světlejší. Rys ostrovid je největší ze všech čtyřech druhů rysa. Váží 15-36kg, výška v kohoutku dosahuje až 70cm. Charakteristickým znakem je krátký uťatý ocas (15-25cm) s černými chlupy na konci, trojúhelníkové uši s černými dlouhým „štětičkami" na konci ušních boltců a prodloužené lícní chlupy tvořící tzv. „licousy".

Preferuje jedlo-bukové a bukové porosty se skalnatými útvary. Avšak vyskytuje se i v listnatých nebo smíšených lesích v nížinách, v pahorkatinách s kulturními smrčinami nebo v zemědělsky využívané krajině s rozsáhlejšími lesními celky. Rys žije samotářsky, ale od února do poloviny dubna trvá doba páření. Po tuto dobu jsou samci společně se samicemi. Rys svou kořist nepronásleduje, ale na zvěř číhá. Nepozorovaně se k ní přiblíží a útočí z bezprostřední blízkosti. K číhání si vybírá chráněná místa. Nejčastější kořistí je zvěř slabá, mladá, příliš stará nebo hůře smyslově vybavená. Rys preferuje srnčí zvěř. Dále se živí jelení zvěří, prasetem divokým, drobnými hlodavci, zajíci a ptáky.

O historickém výskytu šelem v nejsevernější části Čech svědčí mnohé historické prameny. V případě rysa pocházejí informace o posledních ulovených kusech z 18. století v oblasti Velkého Kozího dolu. Po téměř stopadesátileté pauze se v Českém Švýcarsku objevila zajímavá zjištění v letech 1928-1935, kdy byly opakovaně nacházeny stržené kusy srnčí zvěře. Podle popisu se jednalo o zvěř ulovenou rysem, ale v té době byl za původce považován výr velký. V roce 1956 byl rys pozorován na saské straně, severovýchodně od Rájce u Tisé. Od roku 1969 bylo na české i saské straně hranice jedenáctkrát rozmnožování rysa.

V roce 2011 byl, zaznamenám pohyb Rysa Ostrovida i v Národním parku Českosaské Švýcarsko. Snímky z fotopastí, monitorujících zvířata na území Národního parku, jsou prvním obrazovým dokladem toho, že se zde rys skutečně zdržuje. Rysa do Českosaského Švýcarska pravděpodobně přilákal klid, typický pro zimní období. Lze očekávat, že v letní sezóně se opět stáhne do turisticky méně atraktivní oblasti, např. do bývalých vojenských újezdů v Sasku.

V roce 2016 vydávají pracovníci Národního parku České Švýcarsko prohlášení. „Od té doby výskyt rysa potvrzený nemáme. Občas dostaneme hlášení třeba o stopách, které by mohly být rysa, odpovídají velikostí a nemají typické znaky psích stop, jako jsou drápy. Bohužel k těmto hlášením nebyla obrazová dokumentace, takže není možné říct, že se opravdu jednalo o rysí stopy. V žádném případě ale není možné vyloučit, že rys Českým Švýcarskem občas projde, případně, že zde je," informoval mluvčí parku Tomáš Salov.

Zoologové doufají, že portréty kočkovitého predátora budou v severních pohořích přibývat a jedinečné skvrnění na srsti umožní spolehlivou identifikaci jednotlivých zvířat.